Kniha „Jak Francie postavila své katedrály: Studie z 12. a 13. století“ od Elizabeth Boyle O’Reilly je historickým pojednáním napsaným na počátku 20. století. Kniha zkoumá vývoj gotické architektury, zaměřuje se na její počátky a na významné katedrály postavené ve Francii během 12. a 13. století. O’Reilly rozebírá, jak architektura slouží jako historický ukazatel a odráží kulturní a společenský pokrok dané doby, přičemž zdůrazňuje význam francouzských katedrál jako základu západního architektonického dědictví. Na začátku textu autorka uvádí hluboký vliv architektury na kolektivní paměť a cituje Johna Ruskina, aby zdůraznila myšlenku, že architektura je živým svědectvím historie. O’Reilly ukazuje, že gotické katedrály ve Francii nebyly pouze náboženskými stavbami, ale také symbolemy národní hrdosti a uměleckého zručnosti, které odrážely ducha dané doby. Popisuje přechod od románské k gotické architektuře, upozorňuje na společné úsilí různých sociálních tříd při stavbě těchto monumentálních staveb a vnímá katedrály jako odraz společenských aspirací a uměleckých úspěchů dané doby.