„Umění ilustrace“ od C. H. Spurgeona je soubor přednášek věnovaných využití ilustrací v kázáních, napsaný na konci 19. století. Tato práce zdůrazňuje důležitost metafor, anekdot a dalších forem ilustračního jazyka pro zlepšení srozumitelnosti a poutavosti kázání. Spurgeon si klade za cíl vybavit kazatele účinnými nástroji, které by jim umožnily sdělovat hluboká duchovní pravda způsobem srozumitelným pro všechny posluchače. Na začátku textu autor představuje koncept ilustrací v kázáních a porovnává je se okny, která do temné místnosti vpouštějí světlo – abstraktní pojmy tak stávají srozumitelnějšími. Zvláštní pozornost věnuje učenímu Ježíše, který často využíval podobenství k efektivnímu sdělování složitých myšlenek. Spurgeon rozebírá různé způsoby začleňování ilustrací do kázání a zdůrazňuje, jak mohou oživit jejich obsah, udržet pozornost posluchačů a napomoci porozumění teologickým doktrínám. V celé této úvodní části klade důraz na potřebnou rovnováhu mezi pevným dogmatickým výukovým obsahem a uvážlivým použitím ilustračního jazyka, přičemž tvrdí, že dobře zvolené metafory mohou výrazně obohatit zážitek ze sluchání kázání.