„Radiologie a válka“ od Marie Curie je vědecká publikace napsaná na počátku 20. století. Tato práce se zaměřuje na klíčovou roli, kterou radiologie, zejména využití rentgenových paprsků, hrála během válečné medicíny, zejména při diagnostice a léčbě zranění vojáků. Zkušenosti a přínosy Marie Curie během války zdůrazňují pokroky v technologiích lékařského zobrazování a jejich využití v nouzových medicínských situacích. Úvod textu představuje význam rentgenových paprsků, objevených v roce 1895, a jejich vývoj jako lékařského diagnostického nástroje, který zásadně ovlivnil vyšetřování traumatizovaných pacientů na bojištích. Marie Curie popisuje svou vlastní účast na organizaci a provozování radiologických služeb za účelem uspokojení naléhavých potřeb v oblasti lékařského zobrazování během války. V úvodu je také podrobně popsán vývoj přenosných radiologických jednotek, výcvik personálu a logistické výzvy spojené s léčbou zraněných vojáků, což připravuje půdu pro zkoumání technických i praktických aspektů radiologie v medicínské válce.