„The Bronze Age and the Celtic World“ od Harolda Peakea je historické pojednání napsané na počátku 20. století. Kniha zkoumá první obyvatele keltských zemí a jejich vzájemné vztahy během doby bronzové, přičemž se zvlášť zaměřuje na vývoj a šíření keltských jazyků, kultur a obchodu s kovy. Text, který pravděpodobně zaujme čtenáře zajímající se o archeologii, antropologii a dějiny evropského pravěku, zdůrazňuje, jak starověké kultury ovlivnily moderní chápání keltského původu. Úvod knihy vytváří rámec pro Peakeovo zkoumání keltských jazyků a jejich historického kontextu. Autor uvádí, že keltské jazyky byly po posledních patnáct set let omezeny především na oblasti v severozápadní Evropě, kdysi však byly rozšířenější. Peake pojednává o významné úloze římského vlivu v úpadku tohoto jazyka a předkládá složité otázky týkající se původu a šíření těchto jazyků, přičemž naznačuje existenci rozmanitých skupin, které tyto oblasti obývaly před příchodem Keltů. Kapitola připravuje půdu pro podrobnější zkoumání pravěké archeologie, fyzické antropologie a srovnávací filologie, jejichž cílem je porozumět keltským kořenům a jejich interakcím s ostatními kulturami v průběhu dějin.