„Niccolò Machiavelli e i suoi tempi, sv. II“ od Pasquala Villariho je historické pojednání, pravděpodobně napsané na počátku 20. století. Toto dílo se podrobně zabývá životem a dobou proslulého politického filosofa Niccolò Machiavelliho a zkoumá kulturní a politické prostředí renesanční Itálie. Villari analyzuje vzájemné působení chaotických politických událostí té doby a rozkvětu umění a literatury, přičemž propojuje poznatky o významných historických osobnostech a hnutích, které formovaly Machiavelliho myšlení. Na začátku svazku se vyprávění věnuje významu pontifikátu papeže Julia II. a souběžnému rozkvětu umění, k němuž přispěli velikáni jako Leonardo da Vinci, Michelangelo a Raffaello. Villari ukazuje, jak byla tato doba poznamenána politickými otřesy i uměleckými inovacemi, a zdůrazňuje vztah mezi událostmi, které inspirovaly Machiavelliho spisy, a širší kulturní renesancí. Text staví tragické důsledky politických sporů do kontrastu s živým znovuoživením uměleckého projevu, a poskytuje tak kontext pro pochopení Machiavelliho teorií v rámci historických a kulturních proudů jeho doby.