Kniha „Příběh velkého omylu v řadě zdánlivě objektivních kapitol“ od Williama Whitea je kritickým rozborem historických a společenských důsledků očkování, napsaným koncem 19. století. Text podrobuje detailnímu zkoumání společenské přesvědčení týkající se očkování a sleduje jeho počátky, se zvláštním zaměřením na kontroverzní postavu Edwarda Jennera a praktiky spojené s očkováním. Cílem knihy je zpochybnit všeobecně přijímané tvrzení o údajných přínosech očkování. Úvod díla zdůrazňuje vnímanou nevědomost a slepé přijímání očkování veřejností. White zařazuje debatu o očkování do historického kontextu variolace a popisuje rané pokusy o zmírnění dopadů neštovice prostřednictvím očkování. V textu jsou představeny klíčové osobnosti, jako jsou Cotton Mather a Dr. Zabdiel Boylston, a ukazují se rané kontroverze a obtíže, kterým čelili ti, kteří se snažili tuto lékařskou praxi prosadit. Skrze autorův tón je v knize zformován kritický pohled na očkování, který zpochybňuje účinnost a bezpečnost postupů, jež byly přijímány bez důkladného posouzení.