„La Trépidation“ hraběte Roberta Montesquiou-Fézensaca je sbírkou společenských scén napsaných na počátku 20. století. Dílo proniká do nuancí vyšší společnosti, zkoumá její postavy a složitost jejich vzájemných vztahů, často protkaných satirou a bystrými postřehy k dobovým otázkám. Vyprávění se zřejmě zaměřuje na společenský komentář prostřednictvím různých anekdot, v nichž vystupují intriky a výstřednosti pařížské elity. Úvod díla „La Trépidation“ nastoluje reflektivní tón, v němž autor představuje téma společenského úpadku a vývoje. Jak se vyprávění rozvíjí, setkáváme se se třemi hlavními anekdotami: se svízelí nevěsty během svatebního obřadu, s okázalým večírkem pořádaným outsiderem, který mezi elitou hledá eleganci, a s úvahou o pomíjivé a často povrchní povaze vyšší společnosti. Autor promlouvá jako pozorovatel a zamýšlí se nad proměnlivými hodnotami a způsoby chování, které majetní vydávají za normy, přičemž naznačuje širší komentář k rozčarování z doby, v níž píše. Celým tímto úvodem prostupuje hmatatelná touha po minulosti, doprovázená ostrým, téměř cynickým přijetím přítomnosti.