„Milánská morová epidemie roku 1630“ od Giuseppe Ripamontiho je historický příběh napsaný na počátku 19. století. Dílo podrobně popisuje ničivou morovou epidemii, která zasáhla Milán na počátku 17. století, a zaměřuje se na její sociální a politické důsledky, stejně jako na reakce místních úřadů a významných osobností té doby, např. kardinála Federica Borromea. Na počátku vyprávění Ripamonti nastiňuje historický kontext Milána před vypuknutím epidemie, zejména za španělské nadvlády. Popisuje město jako prosperující a kulturně vyvinuté, avšak na pokraji katastrofy kvůli vojenským nepokojům a následné hladomorce, které předcházely epidemii. Tento úvod vytváří ponurou atmosféru, ve které společenské struktury podléhají tlaku krize, a zároveň skrývá odolnost a úsilí lidí při boji proti nově vzniklé hrozbě epidemie. Cílem autora je uchovat památku na tyto události pro budoucí generace a zdůraznit morální a občanské ponaučení, která lze z této historické tragédie vyvodit.