„Pouze sedm bylo oběšeno“ od Stuarta Martina je detektivní román napsaný na počátku 20. století. Je zasazen do ostré debaty o trestu smrti a sleduje soudce u trestního soudu a tajemného číšníka v exkluzivním klubu Clue Club, kteří si vyměňují příběhy skutečných případů, aby zjistili, zda mohou rozsudky smrti být někdy spravedlivé. Tyto příběhy se vyvíjejí jako protichůdné důkazy, které kombinují logiku soudních jednání, morální filozofii a napínavé zločinecké příběhy. Děj začíná na Štědrý večer v klubu Clue Club, kde předsedající soudce vede jednání, zatímco náhradní číšník tiše narušuje jeho průběh. Poté, co klub vyjádří svou podporu trestu smrti, číšník přeruší jednání, odlévá členům drogy, které je uvedou do bezvědomí, a vyzývá soudce: za každý případ, pro který soudce prokáže, že trest smrti je oprávněný, bude jeden člen klubu probuzen; za každý nespravedlivý případ zůstane jeden člen v bezvědomí. Soudce nejprve uvádí děsivý případ vraždy spáchané Ammarem Baddanem, Tamilcem, který klidně přiznal zabít hostinského; číšník však protiargumentuje motivy cti a náboženství, jež tento čin posouvají do jiného kontextu. Následuje také příběh samotného číšníka: tvrdí, že John Davis, oběšený za utopení své bývalé partnerky Lorry Blackové, byl obviněn falešně; poté však odhalí, že on sám je Black a že svou „smrt“ jen napodobil. Soudce, otřesený, ale odhodlaný, přechází k dalšímu příkladu – Abe Lammie, bezohledném zloději přezdívanému „Králík“. Souboj těchto příběhů a s ním spojených sázek se tak dále intenzivní.