Kniha „Náboženství a umění v starověkém Řecku“ Ernsta Arthura Gardnera je odbornou publikací pravděpodobně napsanou na počátku 20. století. Tato práce podrobně zkoumá, jak se náboženství a umělecké vyjádření, zejména prostřednictvím sochařství, vzájemně ovlivňovaly v kultuře starověkého Řecka. Gardner rozebírá způsoby, jakými řecký panteon ovlivňoval umělecké aktivity a veřejný život, s důrazem na vývoj uměleckých ideálů a náboženského chápání. Úvod textu představuje složitou souvislost mezi náboženstvím a uměním ve starověkém Řecku a zdůrazňuje, že ačkoli se většina současných výzkumů zaměřuje na primitivní rituály, tento přístup hrozí přehlédnutím živých zpodobnění olympijských bohů, která dominovala řeckému uctívání a uměleckému vyjádření. Gardner rozebírá původ idolatrie a antropomorfní zpodobňování bohů a zkoumá, jak tyto obrazy nejen plnily rituální funkce, ale také formovaly estetické standardy a náboženské praktiky té doby. Tím připravuje půdu pro širší analýzu různých aspektů náboženství – lidového, oficiálního, poetického a filozofického – a jejich vzájemného vztahu s uměleckým vyjádřením, a nakonec vyzývá čtenáře, aby kriticky zvážili význam těchto souvislostí.