„Výprava lodi Jejího Veličenstva Dido na Borneo“ od kapitána c. k. Henryho Keppela je historické vyprávění napsané v polovině 19. století. Text líčí dobu, kdy Keppel velel britské válečné lodi Dido a vyšetřoval pirátství rozšířené na Borneu, přičemž podrobně popisuje jeho jednání s místními vůdci, zejména s Jamesem Brookem, rádžou Sarawaku. Vyprávění se zabývá společensko-politickou situací na Borneu včetně zvyků jeho obyvatel, zvláště Dajaků, na pozadí evropských koloniálních zájmů. Úvod knihy připravuje půdu pro Keppelovu misi po čínské válce a zdůrazňuje jeho náhodné setkání s Jamesem Brookem, mužem, který plánuje zlepšit životní podmínky obyvatel Bornea. Keppel vzpomíná na přípravy výpravy, na očekávané výzvy i na upřímnou touhu pomoci podnítit evropský zájem o tento region a jeho obchod. Pečlivé utváření vztahů mezi Brity a místními vůdci, jako byl rádža Muda Hassim, přináší vhled do složitosti koloniálních styků a odhaluje první pokusy o diplomacii a respektování místních zvyků uprostřed ústředního tématu imperiálních ambicí.