„O přírodních a nadpřirozených věcech“ od Basiliuse Valentinuse je filozofický treatis, který se zabývá alchemií, zejména povahou kovů a minerálů, a byl napsán na konci 17. století. Dílo protiřečí přirozenému a nadpřirozenému světu, zkoumá duchovní podstatu kovů a způsoby, jakými lze tyto látky transformovat pomocí různých alchymických procesů. Valentinus, benediktinský mnich, se snaží odhalit skrytá tajemství spojená s těmito přeměnami a propojuje vědecké bádání s teologickými úvahami. Úvodní část textu nastiňuje téma duality mezi přirozeným a nadpřirozeným světem a vysvětluje, že všechny věci se skládají z viditelné, hmatatelné části a také z neviditelné, duchovní podstaty. Valentinus cituje různé biblické příklady nadpřirozených jevů, aby poskytl základní pochopení svého tématu. Text připravuje půdu pro hluboké zkoumání alchymických procesů spojených s „první tinkturou“ kovů, tedy jejich esencí, a ukazuje, jak tento transformační proces může vést ke fyzickému i duchovnímu osvícení. Celkově tak úvod textu zastává mystický pohled na význam chemických přeměn a jejich vztah k božskému stvoření.