„Tři mistři: Balzac, Dickens, Dostojevskij“ od Stefana Zweiga je soubor kritických esejů napsaných na počátku 20. století. Cílem této práce je analyzovat a porovnávat životy a literární přínosy tří monumentálních romanopisců 19. století a ukázat, jak se jejich odlišné osobnosti a styl psaní navzájem doplňují. Zweig se zaměřuje na Balzaca, Dickense a Dostojevského a proniká do jejich jedinečných oblastí: Balzacovy společenské pozorování, Dickensovy domácí tematiky a Dostojevského existenciálních úvah. Úvod knihy nastiňuje smysl těchto esejů a vysvětluje, že nejde pouze o úvodní texty, ale o hluboké analýzy vyžadující předchozí znalost děl autorů. Začíná se Balzacem – rokem jeho narození a sociálně-politickým kontextem, zejména vlivem Napoleona a společenskými změnami během jeho raného života. Zweig popisuje Balzaca jako neúnavného hledače komplexního pochopení lidské zkušenosti a tvrdí, že jeho literární ambice se mohou rovnat ambicím dobyvatelů – snažil se totiž prostřednictvím své „Lidské komedie“ mapovat celou francouzskou společnost. Tato základní reflexe vyvolává zajímavé otázky ohledně Balzacova intenzivního charakteru a hlavních témat ambice a existenciálního boje, která jsou v jeho dílech výrazná.