Kniha „Eseje před sonátou“ Charlese Ivese je souborem esejů napsaných na počátku 20. století a sloužících jako programové poznámky k jeho druhé klavírní sonátě s názvem „Concord, Mass., 1845“. Kniha zkoumá vzájemné propojení hudby a filozofických myšlenek amerických transcendentalistů, jako jsou Ralph Waldo Emerson, Nathaniel Hawthorne a Henry David Thoreau, a analyzuje, jak jejich názory ovlivnily kompozice Ivese. Zároveň zdůrazňuje hluboké vazby mezi hudbou, uměním a lidským zážitkem. Úvod této knihy poskytuje podrobný přehled o Charlesi Ivesovi jako inovativním skladateli, jehož revoluční hudební koncepty byly své doby předčící, a odráží ducha transcendentalismu. Ives sám uvádí, že cílem těchto esejů je objasnit tématika jeho sonaty a vyzvat čtenáře, aby zvážili, jak hudba dokáže vyjádřit složité emoce a filozofické myšlenky. Klade otázky ohledně podstaty hudby, jejího emocionálního vlivu a toho, jak lze subjektivní zážitky vyjádřit prostřednictvím zvuku. Tento úvod tak efektivně připravuje čtenáře na podrobné zkoumání Ivesových hudebních myšlenek a filozofických principů, které je podporují, a povzbuzuje jej k reflexivnímu přístupu při četbě následujících esejů.