„Příběhy ze dne i noci“ od Algernona Blackwooda je soubor povídek napsaných na počátku 20. století. Kniha zkoumá složitost lidských emocí a vztahů a často se věnuje tématům lásky, paměti a nadpřirozeného. Každá povídka je zasazena do prostředí, které odráží jak krásu, tak i tajemství života, a vtahuje čtenáře do světa, kde se všední den střetá s neobvyklým. Úvod první povídky, „Schůzka“, představuje muže, který se po patnácti letech vrací na známé místo plný očekávání a nostalgie po minulé lásce. Cestou zpět ke dveřím zahrady, kde jí kdysi slíbil setkání, bojuje se svými emocemi a vzpomínkami na jejich mladickou romance. Toto úvodní kapitola nastavuje pozadí pro dojemnou reflexi touhy a běhu času; hlavní postava přemýšlí o změnách v sobě samém i o lásce, kterou tak pevně drží, aby nakonec na konci své cesty čelila nečekanému a děsivému odhalení.