„Der Ewige Jude“ Augusta Vermeylena je historický román napsaný na počátku 20. století. Vyprávění se soustředí na Ahasvera, ševce v Jeruzalémě, který slaví narozeniny s Kristem a zápasí s pocity zoufalství, s otázkou smyslu a s hledáním významu ve světě plném utrpení a nespravedlnosti. Jak se probíjí zmatkem své existence, stále více ho pohltí Ježíšova učení, jež v něm zažehnou jiskru naděje a odhodlání, zároveň ho však uvrhnou do konfliktu víry a pochybností. Na začátku knihy se setkáváme s Ahasverem, sklíčenou postavou uvězněnou v bezútěšné existenci, nucenou čelit drsným skutečnostem lidského života, zatímco dře v zapomnění. Navzdory usilovné práci ševce se cítí opuštěný a dusí ho tíha životních zápasů; je svědkem utrpení druhých, aniž by sám nacházel útěchu. Jeho vnitřní neklid vzplane, když se setká s Ježíšem, jehož radikální učení v něm vyvolá chaotickou směs obdivu a skepse. Jak se Ahasver stále více zaplétá do událostí kolem Ježíšova učení a jeho blížícího se osudu, cítí tah hlubší existenciální touhy, čímž se otevírá prostor pro hluboké zkoumání lidské touhy, zoufalství a hledání vykoupení.