„Pragmatismus: Nový název pro některé staré způsoby myšlení“ Williama Jamese je filozofický spis napsaný na počátku 20. století. Cílem tohoto díla je prostudovat pragmatistický hnutí v filozofii, které usiluje o sladění empirických důkazů s širšími existenciálními otázkami lidského života a systémů víry. Spis se zabývá dichotomií mezi racionalistickým a empirijským myšlením a naznačuje, že pragmatismus může tyto dvě přístupy spojit tím, že filozofické otázky zasadí do kontextu praktických důsledků a lidského zkušenostního rámce. Úvodní část knihy obsahuje předmluvu, v níž James vysvětluje kontext přednášek, které měl podat, a zdůrazňuje svůj záměr představit kolektivní pochopení pragmatismu, přičemž se vyhýbá nadměrně technickému jazyku. Uvádí význam filozofie při formování jednotlivých perspektiv na existenci a vyjadřuje víru v lidskou touhu najít souvislost mezi fakty a ideály. V první přednášce James nastiňuje dominantní filozofické dilema své doby, zaměřující se na napětí mezi lidmi s něžným a tištějším způsobem uvažování – racionalisty a empiriky. Zabývá se také rozdílem mezi těmi, kteří si cení abstraktních principů, a těmi, kteří upřednostňují konkrétní fakta, čímž nastiňuje možnosti pragmatismu jako rámce, který by mohl tyto protichůdné přístupy k pochopení reality sjednotit.
Pokračování: Význam pravdy.
The Varieties of Religious Experience: A Study in Human Nature
P
B1
The Principles of Psychology, Volume 1 (of 2)
W
B2
The Will to Believe, and Other Essays in Popular Philosophy
T
B2
Talks To Teachers On Psychology; And To Students On Some Of Life's Ideals
P
B1
Psychology: Briefer Course
P
B1
The Principles of Psychology, Volume 2 (of 2)