„Romány a povídky“ od Théophila Gautiera jsou sbírkou beletristických děl, která pravděpodobně vznikla na konci 19. století. Úvodní vyprávění představuje Octava de Saville, mladého muže trpícího záhadným neduhem, který ho pomalu stravuje, přestože navenek působí zdravě. K pravděpodobným ústředním tématům knihy patří láska, zoufalství a kontrast mezi vitalitou a melancholií. Na začátku „Románů a povídek“ se setkáváme s Octavem de Saville, který je zdánlivě dokonale zdravý, přesto ho sužuje nevysvětlitelné utrpení, kvůli němuž se cítí stále více odtržený od života. Podstupuje různé léčebné pokusy, které však nepřinášejí žádné výsledky, a ukazuje se, že jeho zápas je spíše psychického než fyzického rázu — prožívá hluboké existenciální zoufalství, cítí se vyčerpaný a odříznutý od radosti. Příchod doktora Balthazara Cherbonneaua slibuje jiný přístup a naznačuje, že Octavův neduh pramení z nedostatku vůle žít, čímž poukazuje na zajímavé propojení mysli a těla a vytváří základ vyprávění bohatého na emocionální složitost a hloubku.