„Svatební cesta“ od Emilie Pardo Bazánové je román, který byl pravděpodobně napsán na konci 19. století. Příběh se točí kolem Lucíe, mladé nevěsty, která se po svatbě poznamenané různými společenskými vztahy a rodinnými vazbami vydává na cestu se svým manželem Aureliem Mirandou. Vyprávění zkoumá témata společenských tříd, mezilidských vztahů a očekávání spojených s manželstvím, zejména u mladých žen té doby. Úvod příběhu živě vykresluje den Lucíiny svatby a ukazuje rozdílné společenské zázemí nevěsty a ženicha spolu s dojemnými rozloučeními s rodinou. Lucía je zde představena jako mladá, vitální a půvabná žena, která pociťuje tíhu svého nového postavení a zároveň dává najevo nevinnost i obavy z přechodu do manželského života. Odjezd z nádraží zachycuje dojímavý okamžik změny, v němž se Lucíiny slzy kontrastně snoubí s jejím vzrušením z dobrodružství, která ji čekají. Když se manželé vydávají do Francie, vyprávění naznačuje složitost jejich vztahu i výzvy, které před nimi stojí, a vytváří napětí kolem Lucíiny životní cesty, na níž se vyrovnává se svým novým životem.
Překlad díla: Un viaje de novios