„Příběhy o lásce“ od hraběnky Emilie Pardo Bazán je soubor povídek pravděpodobně napsaných na konci 19. století. Tyto příběhy zkoumají témata lásky, vášně a složitost lidských emocí prostřednictvím různých postav a situací. Tato antologie kombinuje romantické ideály se skutečností společenských omezení, což ji činí atraktivní pro čtenáře zajímající se o emocionální hloubku a složitost vyprávění. Úvod antologie představuje autorku a nastiňuje atmosféru následujících povídek. Začíná předmluvou, v níž Emilia Pardo Bazán reflexionuje o své rozsáhlé spisovatelské kariéře a podstatě vyprávění příběhů; naznačuje tak kombinaci fantazie a skutečných událostí ve svých dílech. První povídka, „Zavražděná láska“, představuje Evu, která je humorně zobrazena jako osoba snažící se uniknout spárům lásky – jen aby zjistila, že ta proniká do všech aspektů jejího života a nakonec vede k tragickým následkům. Při svých pokusech o likvidaci lásky zjišťuje, že je neoddělitelnou součástí její bytosti, což nastavuje tón pro hluboké zkoumání tématu lásky, které se bude v celé knize rozvíjet.