„Dulce Dueño“ od hraběnky Emilia Pardo Bazán je historický román napsaný na počátku 20. století. Děj se odehrává v starověké Alexandrii a sleduje život Kateřiny, vzdělané a hrdé princezny, která bojuje se svými city lásky a sebeúcty v rozporu se společenskými a náboženskými normami své doby. Příběh zkoumá její hledání pravé krásy a lásky a ukazuje, jak se v tomto složitém prostředí vyrovnává s konflikty mezi vírou a touhou. Úvod „Dulce Dueño“ nastiňuje klidnou scénu – venku mírně prší, zatímco se v jedné vesnici uskutečňuje přátelská setkání. V tomto intimním prostředí tři postavy diskutují o svaté Kateřině Alexandrijské, čímž je zdůrazněn historický kontext příběhu. Církevní postava čte o životě Kateřiny a ukazuje ji jako symbol inteligence a krásy, která v bouřlivém období čelila společenskému tlaku a pronásledováním. V průběhu dialogu se příběh zmiňuje Kateřinin odpor vůči svým nápadníkům, její intelektuální aktivity a vnitřní konflikty týkající se lásky – což nastavuje pozadí pro tematické rozměry víry, spravedlnosti a hledání identity, které se v průběhu děje postupně rozvíjejí.