„Město hříchu“ od Fialha de Almeidy je soubor povídek napsaných na konci 19. století. Dílo kontrastuje živý, avšak problematický život v Lisabonu se zázemím venkovského prostředí a prostřednictvím svých postav a příběhů zkoumá témata jako touha, rozpustilost a lidské emoce. Autor detailně vykresluje protiklad mezi rušným, často plným hříchu městem a klidným, avšak obtížným životem na venkově. Úvod příběhu představuje cestovatele, který je zároveň zamyšlený i kritický vůči okolnímu prostředí. Popisuje útlumující horko Lisabonu, plné obrazů rozkladu a hříchu, než popisuje svou cestu pěšky do méně osídlených oblastí. Tato cesta vyvolává pocit svobody a existenciálního zamyšlení; je prokládána vzpomínkami na bývalé známé a úvahami o společenských normách. Během své cesty pozoruje krajiny Portugalska, roční období a rustikální způsob života, který se před ním odvíjí. Jazyk knihy je bohatý a sugestivní; čtenáře ponořuje do smyslových zážitků jak města, tak i venkova, zatímco naznačuje složitost lidských touh a vztahů.