Kniha „Sebeorganizující se systémy“ editovaná Jamesem Emmettem Garveyem je vědeckým publikací napsanou na počátku 60. let 20. století. Tato práce shrnuje články přednesené na sympoziu zaměřeném na nové poznatky v oblasti sebeorganizujících se systémů, zejména ve vztahu k modelování neuronů a elektrickému chování v biologických systémech. Kniha zkoumá různé přístupy a metodologie v této oblasti, včetně Iontové hypotézy, modelů neuronů a adaptivních učících se sítí. Na úvod knihy je Garveyho předmluva, která nastiňuje cíle sympoziia a zdůrazňuje význam shromážděných článků pro širší vědeckou veřejnost. Text poukazuje na význam konceptu sebeorganizace při pochopení složitých systémů, zejména v souvislosti s biologickými procesy. Následující články se nejprve věnují Iontové hypotéze a modelům neuronů; ty rozebírají chování a modelování neuronů na základě empirických dat a teoretických rámců vyvinutých ranými vědci. Úvod tedy připravuje půdu pro hlubší zkoumání principů sebeorganizace jak v biologických, tak i umělých systémech.
Články obsažené v tomto svazku byly předneseny na sympoziu o samovolně se organizujících systémech, které sponzorovalo Úřad námořního výzkumu a konalo se 14. listopadu 1963 na Kalifornském technologickém institutu v Pasadeně v Kalifornii.