„Eutanazie aneb Lékařská pomoc při usnadnění smrti“ od Williama Munka je medicínský traktát z období viktoriánské éry. Synthesizuje klinická pozorování, etické úvahy a praktické pokyny určené k pomoci lékařům a sestrám při usnadnění posledních hodin umírajících osob. Kniha tvrdí, že samotný proces umírání obvykle není ani bolestivý, ani děsivý, a vyzývá lékařskou profesi, aby tento přístup studovala a praktikovala jako součást svých povinností. Jejím hlavním tématem jsou jevy, způsoby a klinické aspekty umírání s cílem zajistit klidný, bezbolestný a důstojný konec života. Kniha je rozdělena do tří částí: v první části jsou popsány běžné zážitky blízko smrti – snižené vnímání bolesti, vzorce deliria, „osvěžení před smrtí“ a zachování sluchu; zde je také vyvrácen mýtus o „boji na smrt“. Dále jsou uvedeny hlavní způsoby umírání v důsledku selhání srdce, plic nebo mozku, spolu s klasickými klinickými příznaky. V poslední části jsou podány detailní praktické pokyny – vyhnout se nucené výživě, upřednostnit mléko, smetanu, vejce a další potraviny; používat víno nebo brandy opatrně jako stimulanty; nabízet led při žízni; zastavit podávání tekutin v případě potíží s polykáním. Opium (ideálně morfium) je hlavním lékem proti bolesti, zatímco éter, amoniak a občas terpentýn pomáhají při dýchacích obtížích a ucpání průdušek; používání léků by mělo být omezené a cílené. Důraz je kladen také na péči o okolní prostředí – čerstvý, chladný vzduch, dostatek světla, tiché hlasy (bez šepotu) a minimální počet osob přítomných; specifická opatření jsou uvedena také pro problémy s dýcháním, křeče nebo nadýmání močového měchýře. Závěrečné pokyny se vztahují na speciální situace (selhání srdce, plic, mozku) a upozorňují, že při smrti z důvodu stáří obvykle postačí jemná péče, neboť sama příroda poskytuje ideální podmínky pro „eutanazii“.