„Pepita Jiménez“ od Juana Valery je román vydaný v roce 1874. Mladý seminarista se vrátí na prázdniny do své andaluské vesnice před tím, než složí sliby, a tam potkává Pepitu Jiménezovou – dvacetiletou vdovu, za kterou jeho otec hodlá ho provdat. Během společných procházek a intimních rozhovorů tento zbožný mladík začíná pochybovat o svém náboženském poslání, neboť v něm probouzí se neočekávaná vášeň. Tento psychologický román zkoumá konflikt mezi duchovní oddaností a přirozenými touhami a ptá se, zda láska představuje hřích, nebo pravé poslání života.