„Jeden měsíc života: prózy“ Ludwika Brunera je soubor próz pravděpodobně napsaných na počátku 20. století. Text sleduje Jana Stena, mladého polského emigranta žijícího v Paříži, jak se vyrovnává se svými pocity osamění, pozoruje život v tomto pulzujícím městě a zvládá vztahy s přáteli a novými známými. Soubor zkoumá témata lásky, exilu a existenciálních bojů mládeže. Úvod části představuje Jana prostřednictvím série dopisů, které píše své sestře Wandě. V těchto dopisech Jan reflektuje nad svými zkušenostmi od příjezdu do Paříže, popisuje své zdravotní potíže, sociální interakce a stále se měnící pocity odcizení a touhy. Zmiňuje setkávání se s starými přáteli, procházky rušnými pařížskými ulicemi a své vztahy se studentem Turskim a mladou ženou jménem Zaleska. Jan bojuje se svými emocemi – zmíní žárlivost a existenciální strach – a přitom zjišťuje, že ho jeho myšlenky více pohlcují, než aby byl plně zapojen do živého dění kolem sebe. Tato úvodní část nastavuje pozadí pro hlubší zkoumání Janovy psychiky v celém souboru a zdůrazňuje kontrast mezi energií města a jeho vnitřními konflikty.