„Vzpomínka z dětství z ‚Básně a pravdy‘“ od Sigmunda Freuda je psychoanalytická studie napsaná na počátku 20. století. Toto literární dílo zkoumá povahu vzpomínek z dětství a jejich význam, přičemž se zaměřuje konkrétně na jednu konkrétní vzpomínku z dětství Johanna Wolfganga von Goetha. Freud zkoumá důsledky zdánlivě triviálních událostí z raného dětství a tvrdí, že tyto vzpomínky mohou odhalit hluboké poznatky o lidské psychice. V tomto textu Freud reflektuje nad Goethovou anekdotou o radosti, kterou cítil během dětství při rozbíjení keramiky jako reakci na vzrušení vyvolané třemi bratry z Ochsensteinu. Ačkoli se tato událost zdá neškodná, Freud ji využívá jako vstup do širší diskuse o psychologickém významu raných vzpomínek. Porovnává Goethovo zážitku se zážitky jednoho ze svých pacientů a naznačuje, že takové činy mohou symbolizovat hlubší pocity rivality a ztráty, zejména ve vztahu ke sourozencům. Freudova analýza ukazuje, jak zážitky z raného dětství, i ty, které se později zdají triviálními nebo směšnými, mohou přetrvávat v podvědomí a ovlivňovat emocionální život člověka.