„Zen Culture“ Thomase Hoovera je nebeletristické zkoumání zenové estetiky a jejího vlivu na různé aspekty japonského umění a kultury, napsané koncem 20. století. Kniha se zabývá tím, jak zenové principy prostupují nejen tradičními uměleckými formami, ale také současným designem, architekturou a dokonce každodenním životem, a naznačuje tak plynulé spojení mezi historickým a moderním. Hoover zkoumá zenový důraz na přímou zkušenost před intelektuální analýzou a zasazuje jej do širšího spektra japonského myšlení a kultury. Na začátku díla Hoover předkládá postřeh, že zenová umění vykazují nápadnou modernost a nadčasovou kvalitu, a tvrdí jejich relevanci pro současnou estetiku. Rozvádí to tím, že pojednává o tom, jak zenová keramika, kaligrafie, architektura a performativní umění rezonují s moderními uměleckými směry, a poukazuje na paralely s abstraktním expresionismem a minimalismem. Úvodní část rovněž uvádí pojem ‚přímého vnímání‘ jako klíčový prvek zenu a navrhuje, že skrze optiku zenu lze znovu objevit krásu v jednoduchosti a nedokonalosti jak v umění, tak v každodenních činnostech.