„Sestra Tereza dítěte Ježíše a Svaté tváře“ je duchovní autobiografie napsaná svatou Terezou z Lisieux koncem 19. století. Tato kniha popisuje život a úvahy Terezy Martin, klášterní karmelitky, která si klade za cíl vyjádřit svůj vztah ke Bohu, své dětské zážitky a duchovní poznatky získané během svého krátkého života. Vyprávění nabízí intimní obraz její lásky k Ježíši a její cesty ke svatosti, přičemž se zaměřuje na témata pokory, důvěry v Boha a krásy jednoduché, dětské víry. Na počátku knihy Tereza vysvětluje motivace svého psaní, zdůrazňuje touhu sdílet Boží milosti, které formovaly její život. Zpětně vzpomíná na své rané dětství, včetně silného vztahu ke své matce a hluboké lásky k rodině. Skrze své vzpomínky zdůrazňuje jednoduché, avšak hluboké poznatky, která od Boha obdržela – například ocenění jedinečné role každé osoby v Božím stvoření. Tato úvodní část připravuje půdu pro hlubší zkoumání její duchovní cesty a osobních, upřímných ponaučení, která získala ze svých životních zkušeností.