„Sebevražda: Sociologická studie“ od Emila Durkheima je sociologická práce vydaná v roce 1897. Toto průlomové dílo zkoumá sebevraždu ne jako individuální jednání, ale jako společenský fenomén ovlivňovaný kolektivními silami. Durkheim identifikuje čtyři typy sebevražd na základě sociální integrace a morální regulace a ukazuje, jak faktory jako náboženství, manželský stav a ekonomické otřesy ovlivňují míru výskytu sebevražd v různých společnostech. Jeho zjištění zpochybňují konvenční chápání tohoto jevu tím, že dokazují, že i ty nejosobnější rozhodnutí odrážejí širší společenské trendy.