„Logika Hegela“ od Georga Wilhelma Friedricha Hegela je filozofický spis napsaný na počátku 19. století. Toto dílo představuje překlad a vysvětlení Hegelovy „Encyklopedie filozofických věd“, se zaměřením zejména na část věnovanou logice. Prozkoumává Hegelův myšlenkový systém a usiluje o systematickou reorganizaci principů rozumu a porozumění ve snaze dosáhnout pravdy. Úvod tohoto svazku seznámí čtenáře s Hegelovou filozofickou metodologií a zdůrazňuje nutnost disciplinovaného a rigorózního přístupu k pochopení logiky jako vědy. Místo zabývání se empirickými pozorováními tvrdí Hegel, že filozofie musí překonávat to, co je pouze vnímatelné, a usilovat o pochopení základních pravd, které spojují všechny aspekty existence – Boha, přírodu a lidskou duši. Zdůrazňuje význam myšlení a to, jak formuje naše chápání reality, a vyzývá čtenáře, aby si uvědomili, že skutečné poznání není pouze subjektivní, ale je zakořeněno v širším, vzájemně propojeném rámci rozumu. Úvod nastavuje tón pro hluboké zkoumání toho, jak se lidské myšlení prolíná s pojmy bytí, esence a ultimátních pravd existence.