„Eseje Francise Bacona a Moudrost dávných“ je filozofický spis napsaný na počátku 17. století. Toto dílo je souborem Baconových známých esejů, které se věnují morálním a občanskoprávním tématům a jsou prokládány jeho úvahami o lidské povaze a poznání, stejně jako interpretacemi klasické moudrosti. Baconovy eseje se vyznačují stručným a aforistickým stylem a nabízejí poznatky založené na empirických pozorováních a praktických zkušenostech. Úvod tohoto svazku poskytuje informace o historickém kontextu Baconových esejů a zdůrazňuje jejich význam pro vývoj západního myšlení. Popisuje vývoj těchto esejů od jejich prvního vydání v roce 1597 až po různá další vydání, která rozšířila jejich obsah a hloubku. Předmluva ilustruje Baconovu snahu reflektovat nad lidským zkušenostmi a morální filozofií, zatímco část věnovaná „Moudrosti dávných“ se zabývá mytologickými příběhy a bajkami a interpretuje je jako cenné poučení o lidském chování a společenských normách. Celkově tedy úvod nastavuje pozadí pro soubor esejů, který si klade za cíl spojit občanskou moudrost s praktickou morálkou a povzbuzuje čtenáře, aby prostřednictvím Baconových pronikavých postřehů přemýšleli o vlastním životě.