„Kritika praktického rozumu“ Immanuela Kanta je filozofické dílo vydané v roce 1788. Jako druhá z Kantových tří kritik se zabývá otázkou, jak čistá rozumovost může motivovat morální jednání nezávisle na smyslových zkušenostech. Dílo stanovuje principy morálky, zkoumá pojem nejvyššího dobra a zavádí slavné postulaty existence Boha a nesmrtelnosti duše. Na základě svých dřívějších prací Kant začleňuje etiku do rámce své širší kritické filozofie a zkoumá, jak pouze rozum určuje vůli člověka.
Stránka Wikipedie o této knize: en.wikipedia.org/wiki/Critique_of_Practical_Reason