Kniha „Dějiny ekonomických doktrín“ od Charlese Gidea a Charlese Rista je komplexním historickým přehledem ekonomických teorií napsaným na počátku 20. století. Kniha sleduje vývoj ekonomického myšlení od fyziokratů až po moderní teorie, zkoumá klíčové doktríny a jejich historické kontexty. Podrobně rozebírá základní myšlenky, které formovaly klasickou ekonomii, spolu s různými směry ekonomického uvažování, a poskytuje vhled do vztahů mezi těmito ekonomickými koncepty v průběhu času. Úvod knihy zdůrazňuje historický význam fyziokratů a označuje je za zakladatele politické ekonomie. Autoři tvrdí, že fyziokraté zavedli koncept jednotné vědy o společnosti založený na představě „přirozeného řádu“, který podle nich určoval ekonomické interakce a principy. Ústředním bodem jejich teorie byla víra, že půda je hlavním zdrojem bohatství, a na základě tohoto přesvědčení rozdělovali společenské třídy na produktivní, vlastnické a neplodné skupiny. Prozkoumáním jejich doktrín autoři položili základy pro pochopení následných vývojů v ekonomickém myšlení, které tyto základy buď zpochybňovaly, nebo na nich navazovaly.