Komentář k dílu „Prononce le Français“ od Philippea Martinona je lingvistický treatis o výslovnosti francouzštiny napsaný na počátku 20. století. Toto dílo slouží jako komplexní průvodce praktickou výslovností a zabývá se různými aspekty fonetiky, včetně nuancí samohlásek a souhlásek, stejně jako správnou výslovností osobních jmen a cizích slov. Jeho cílem je vyjasnit nedorozumění a nepřesnosti běžné v dřívějších fonetických příručkách a poskytnout čtenářům strukturované, metodické klasifikace, které jim pomohou zlepšit svou mluvenou francouzštinu. Začátek textu je doprovázen předmluvou, v níž autor rozebírá nedostatky předchozích průvodců výslovností a slovníků. Martinon tyto dřívější práce kritizuje za jejich nepřesnosti a nedokonalost a poukazuje na potřebu nového přístupu ke výuce výslovnosti. Vysvětluje základní principy, kterými se svůj treatis řídí, a zdůrazňuje metodu zaměřenou na skutečné použití jazyka ve společnosti, zejména pařížskou výslovnost. Mezi klíčové koncepty zde uvedené patří důležitost rozlišování různých samohlásek a vytvoření logického rámce pro pochopení výslovnosti, což připravuje půdu pro podrobnější analýzy v následujících kapitolách.