„Il dolce far niente: Scény z života benátského ve 18. století“ od Antonia Caccianigy je historický příběh pravděpodobně napsaný na konci 19. století. Dílo zkoumá život v Benátkách v 18. století a zaměřuje se na umělecké aktivity a životy dvou mladých mužů – Vittora Valdriga a Antonia Canovy, kteří odjíždějí do města s touhou po uměleckém slávu a úspěchu. Kniha živě zachycuje společenské zvyky, umělecké aspirace a malebnou krajinu té doby a ponořuje čtenáře do energické atmosféry Benátek. Začátek příběhu se odehrává v 18. století; kontrastuje rušným uměleckým světem Benátek s jednodušším životem na venkově. Jsou zde představeni dva čtrnáctiletí chlapci, bohatí na talent, ale finančně chudí, kteří se vydávají na cestu do Benátek – města známého svou uměleckou slávou a kouzlem. Během cesty jsou plni nadšení a snů o uplatnění svých uměleckých schopností. Text kontrastuje jejich mladistvé entuziasmus s podrobnými popisy okolní krajiny a vykresluje pohled na půvab Benátek a jejich vliv na uměleckou komunitu. Čtenář tak získává představu o příběhu, který zkoumá spojení mladistvé ambice a uměleckého dědictví Benátek.