„Que nada se sabe“ od Francisca Sáncheze je filozofické pojednání napsané na konci 16. století. Toto dílo předkládá skeptické zkoumání povahy a hranic lidského poznání a vymezuje se vůči zavedeným filozofickým doktrínám, zejména vůči Aristotelovým. Autor se pouští do osobního zkoumání poznání a jistoty a zdůrazňuje nedostatečnost dosavadních definic a metod filozofie. Úvod textu zachycuje Sánchezovy úvahy o jeho pohnutkách k napsání díla a jeho zamyšlení nad marností hledání absolutního poznání uprostřed protichůdných názorů různých filozofů. Vyjadřuje hluboký skepticismus ohledně schopnosti skutečně definovat či poznat podstatu věcí a naznačuje, že mnohé filozofické spory jsou pouhými verbálními konstrukcemi, které porozumění spíše zatemňují, než objasňují. Rovněž tvrdí, že pravé poznání nespočívá v sylogismech a pedantské logice jeho předchůdců, nýbrž v přímém nazírání přírody a empirických zkušenostech, které člověk během života získává, čímž připravuje půdu pro radikální kritiku metafyzických tvrzení a výzvu k praktičtějšímu přístupu k učení.