„Tragikum“ Zsoltu Beöthyho je filozofický treatis napsaný na konci 19. století. Toto dílo zkoumá prvky tragédie a jejich význam v umění i životě, včetně podstaty tragického hrdinství a rovnováhy mezi individuálními a univerzálními principy. Cílem knihy je proniknout do různých dimenzí tragédie tak, jak ji zažívají postavy, a to s využitím literárních příkladů z proslulých děl; pravděpodobně se v ní rovněž zabývají tématy jako osud, morální dilemata a lidské podstaty. Na počátku „Tragikumu“ autor představuje koncept tragédie a zdůrazňuje její útěšnou, avšak složitou povahu. Beöthy tvrdí, že tragické události často vznikají z konfliktu mezi vrozenými vlastnostmi jedince a tlaky univerzálního řádu, což může vést k hlubokým poznatkům a katarsisi. Dále rozvíjí myšlenku duality tragického hrdiny – jeho obdivuhodné vlastnosti totiž koexistují s nedostatky, které nakonec vedou k jeho pádu. V celém úvodním části text vychází z klasické literatury a přivádí postavy jako Antigona nebo Macbeth, aby ilustroval tyto tragické dynamiky a ukázal, jak takové boje odrážejí lidskou zkušenost.