Kniha „Příběhy proroků (před exilem)“ od Isaaca Landmana je souborem povídek zaměřených na prorocké postavy starověkého Izraele, napsaných na počátku 20. století. Kniha se podrobně věnuje životům, výzvám a poselstvím těchto proroků, přičemž zvláštní důraz kladou na jejich společenskou a morální odpovědnost v době velkých změn a mravního úpadku v Izraeli. Úvodní část knihy představuje postavu Amose, pastýře z Tekoa, který si jasně uvědomuje rozšířenou nespravedlnost a korupci v Izraeli za vlády krále Jeroboáma II. Povídka živě popisuje radostné oslavy po pádu Damašku, který symbolizuje konec konfliktů pro Izrael; tento pocit radosti je však kontrastován s realitou společenské nerovnosti a utrpení chudých. Během děje se Amos ukazuje jako vášnivý zastánce spravedlnosti – odvážně prorokuje proti bohaté elitě, která utlačuje prostý lid, zpochybňuje stávající pořádek a přináší Boží poselství zdůrazňující morální odpovědnost jednotlivců. Jeho cesta připravuje půdu pro hluboké reflexe nad vírou, spravedlností a důsledky společenské lenosti.