„Úvod do studia experimentální medicíny“ od Cloda Bernarda je vědecká publikace napsaná v polovině 19. století. Tato základní práce zkoumá principy experimentální medicíny a zdůrazňuje nutnost pozorování a experimentování při pochopení fyziologických a patologických jevů. Bernard si klade za cíl definovat vědecký přístup k medicíně a poukazuje na důležitost metodického zkoumání životních procesů za účelem vytvoření komplexní medicínské vědy. Úvod textu nastiňuje historický boj medicíny za pochopení zdraví a nemocí a zdůrazňuje přechod od empirických postupů k systématičtějším, experimentálním metodám. Diskutuje také vývoj lékařské praxe, hodnotu fyziologických poznatků a klíčovou roli rigorózního experimentálního výzkumu při získávání přesných medicínských informací. Bernard rozlišuje mezi pozorováním a experimentováním a tvrdí, že zatímco pozorování odhaluje přirozené jevy, experimentování s nimi aktivně interaguje za účelem objevení hlubších pravd o fungování těla v normálních i patologických podmínkách. Tímto úvodem položil základy metodologicky solidního přístupu k lékařskému výzkumu, který propojuje teorii a praktickou aplikaci.