„Legenda půlnoci“ od Manuela Pinheira Chagasa je román napsaný na počátku 20. století. Příběh kombinuje prvky nadpřirozených legend a romantiky a zaměřuje se na skupinu lidí shromážděnou v staré venkovské usedlosti, kde probíhají diskuse a vyprávění o děsivých mýtech. Mezi hlavní postavy patří D. Isaura – křehká a fantazijní mladá žena – a Henrique Osorio, vášnivý muž, kterého okouzlila; také další hosté usedlosti podněcují živé debaty o strašidelných příbězích spojených s půlnocí. Úvod románu vykresluje malebnou scenérii venkovského prostředí dominovaného přírodou a zdůrazňuje izolaci velké staré budovy, kde se koná večerní setkání. Zatímco hosté si spolu užívají čas, rozhovory se postupně zaměřují na zlověstné atmosféru noci a zvuky půlnocního zvonu. D. Isaura vyjadřuje svůj strach z nadpřirozeného a tím spouští diskuse o duchech a legendách; Henrique se snaží na ni zapůsobit. Atmosféra se stává napjatější, jak se hodiny blíží k půlnoci, což vyvolává kolektivní obavy spojené s touto hodinou a strašidly. Celkově je tento román bohatý na detailní popisy, které evokují tajemnou podstatu příběhu a nutí čtenáře zvědavě přemýšlet o tom, co se skrývá za hodinou půlnoci.