„Viriatho: Epohistorická narrativa“ od Teófila Bragy je historický román napsaný na počátku 20. století. Kniha zkoumá složitý a bouřlivý vztah mezi lusitánskými kmeny a Římskou říší, přičemž se zaměřuje na postavu Viriatha, legendárního vůdce ztělesňujícího boj za nezávislost a odpor proti útlaku. Text prolíná historií a fikcí, aby znázornil úsilí malého, avšak houževnatého národa vůči imperiální nadvládě. Na počátku vyprávění náhle uspořádané mimořádné zasedání Římského senátu odhaluje hrozbu, kterou představuje Servius Sulpicius Galba, římský proconsul obviněný z krutých činů vůči Lusitanům. Galbiny kroky spouštějí řetězec událostí, které vyvolávají pobouření a nevůli mezi lusitánskými kmeny a nakonec vedou k jejich vzpouře. Úvodní část knihy představuje klíčové postavy, jako je cenzor Catón, který odsuzuje Galbino zrady, a zároveň naznačuje symbolickou roli Viriatha v probouzení ducha vzpoury mezi jeho lidmi. S narůstajícím napětím je zřejmé, že volání po pomstě vůči římským okupantům je teprve začátkem – probouzí se silná směs nacionalistického nadšení a touhy po svobodě.