„Kalamity a spory autorů“ od Isaaca Disraeliho je literární dílo napsané na počátku 19. století. Toto dílo se zabývá útrapami, kterým autori v průběhu historie čelili, a diskutuje o jejich boji s chudobou, nedostatkem uznání a často bouřlivými vztahy mezi spisovateli a jejich mecenáši. Disraeli nejenže zkoumá výzvy spojené s autorstvím, ale také reflexionuje nad širším kulturním a historickým kontextem literární činnosti. Úvod textu slouží jako předmluva, ve které Disraeli vysvětluje svůj záměr prozkoumat různé nešťastné osudy autorů. Cituje minulé spisovatele a odkazuje na jejich postesky nad těžkostmi spojenými s autorskou dráhou, např. Pieria Valerianiuse a Theophilusa Spizeliuse. Prostřednictvím různých příkladů a anekdot autor odhaluje znepokojivou pravdu: navzdory svému geniu a přínosu pro společnost žije mnoho autorů v zapomnění a finanční nouzi, často zpochybňujíce samotnou hodnotu své činnosti ve světě literatury. Úvod nastavuje tón empatie vůči těmto literárním osobnostem a zároveň naznačuje, že jejich problémy jsou aktuální jak pro čtenáře minulosti, tak i současnosti.