„Upanišady“ Swami Paramanandy jsou filozofickým dílem, které pravděpodobně vzniklo z raných duchovních tradic Indie. Připisuje se starověku, ale často je zařazováno do védského období. Tento text představuje soubor mystických spisů, které zkoumají podstatu já, existence a ultimátní reality a nabízejí moudrost, která překračuje hranice času a kultury. Zvláště se zaměřují na jednotu duše (Atman) a božství (Brahman). Úvod textu zdůrazňuje záměr překladatele učinit tyto starověké učení dostupnými širšímu okruhu čtenářů a odráží silné zážitky, které inspirovaly vznik tohoto díla. Upanišady jsou zde představeny jako základní aspekt védské filozofie; rozdílují se od rituálních praktik Véd oproti intenzivnějšímu hledání poznání a duchovního porozumění, které lze nalézt v Upanišadách. Předmluva nastiňuje historický vývoj překladů tohoto textu a dominantní touhu odhalit základní pravdy, jež v něm jsou obsaženy. Čtenáře vyzývá, aby k těmto spisům přistupovali s duchovním a introspektivním přístupem, čímž se připraví na hluboké filozofické diskuse, které následují.