„The Locusts' Years“ od Mary H. Feeové je román napsaný na počátku 20. století. Příběh se točí kolem postav soudce Alexandera Bartona, slečny Charlotte Ponsonbyové a Martina Collingwooda a zkoumá témata civilizace, společenské třídy a složitosti lidských vztahů. Zatímco postavy procházejí svými životy, vynořují se nuancie společenských očekávání a osobních zápasů, zejména prizmatem interakcí slečny Ponsonbyové s oběma muži. Na začátku románu se seznamujeme se soudcem Bartonem, který se zamýšlí nad odcizením mezi vytříbenými jedinci a drsnou společenskou skutečností, zvlášť ve vztahu ke slečně Ponsonbyové, zdravotní sestře, která zápasí s vlastní identitou a s tlaky v rigidním sociálním rámci. Její zdrženlivé vystupování okouzlí Collingwooda, mladého muže zotavujícího se v téže nemocnici, který k ní vzplane na základě sdíleného pocitu vykořeněnosti a touhy po spojení. Úvodní kapitoly připravují půdu pro romantické napětí naplněné společenskou kritikou, když tichá síla slečny Ponsonbyové naráží na očekávání, jež na ni klade její třída a okolnosti, a vedou čtenáře k zamyšlení nad cenou osobního štěstí oproti společenskému přijetí.