„Nepřátelé žen“ od Vicente Blasco Ibáñeze je román napsaný na počátku 20. století. Děj se točí kolem skupiny mužů, včetně prince Miguela Fëdora Lubimoffa a jeho společníků, kteří na pozadí světa zaplaveného válkou diskutují o životě, společnosti a ženách. Kniha slibuje zkoumání témat mužství, společenských rolí a složitých vztahů mezi muži a ženami, zejména v bouřlivých časech. Začátek příběhu se odehrává v Monte-Carlu, kde se postavy setkávají u večeře. Princ zde vyslovuje kontroverzní názor, že pravá moudrost muže spočívá v tom, že ženy nepotřebuje, což vyvolává vážné debaty mezi hosty. Skrze interakce jednotlivých postav jsou naznačeny jejich osobní zázemí a charakteristiky; vzniká tak obraz rozmanité skupiny lidí, kteří přemýšlejí o svém životě – voják, umělec, vědec – zatímco v dálce hrozí válka. Tento úvodní nastínění vytváří zajímavou premisu pro zkoumání dynamiky lásky, války a identity v průběhu celého románu.