„Argonauti“ Vicenta Blasca Ibáñeze je román napsaný na počátku 20. století. Děj se točí kolem Fernanda de Ojedy, který je zobrazen jako básník a snílek prožívající emocionální zmatky v době, kdy se chystá odejet do Buenos Aires po nedávném rozchodu se svou milenkou Marií Terezou. Zatímco Ojeda bojuje s pocity lásky a ztráty, vyprávění se točí kolem témat touhy, existenciálního zamyšlení a běhu času. Úvod „Argonautů“ vtahuje čtenáře do živého prostředí, kde Fernando de Ojeda se snaží psát, avšak je rozptylován okolním rušným prostředím. Když vzpomíná na Marii Terezu, emocionální tíha jejich nadcházejícího rozchodu stává hmatatelnou. Počáteční scény znázorňují jeho vnitřní zamyšlení a poskytují živý obraz prostředí i postav kolem něj, čímž vytvářejí kontrast mezi jeho vnitřními boji a vnějším světem. Vyprávění popisuje Ojedovu boj s distancí, která ho čeká, a s bolestí vzpomínek, jež v něm přetrvávají, čímž nastavuje pozadí pro dojemnou zkoumání složitostí lásky v celém románu.