„Nacionalismus“ Rabindranatha Tagorea je pronikavý filozofický treatis napsaný na počátku 20. století. Dílo zkoumá pojem nacionalismu, zejména v kontextu Indie a její historické sociální struktury, zároveň však kritizuje mechanistickou podstatu moderních národních států. Tagore se věnuje tématům identity, vzájemné souvislosti ras a morálním důsledkům nacionalistického zanícení; porovnává západní ideály s indickými tradicemi. Úvod textu představuje Tagorovy filozofické úvahy o historických výzvách a charakteru různých národů. Zdůrazňuje jedinečnou snahu Indie vyrovnat se s rasovou rozmanitostí a sociální integrací a popisuje tyto výzvy spíše jako příležitosti k morálnímu a duchovnímu růstu, než pouze jako překážky. Tagore kritizuje mechanizované postupy moderního nacionalismu, které upřednostňují moc a materiální zisk před skutečnými lidskými vazbami. Varuje, že bezohledné usilování o nacionalismus často vede k morálnímu úpadku, a vyzývá ke návratu k hlubších lidským hodnotám, jež respektují individuální důstojnost a komunitní duch, spíše než abstraktní nacionalistické ideologie.