„Los Raros“ Rubéna Darióa je soubor esejů a kritik napsaných na konci 19. a počátku 20. století. Toto dílo zkoumá symbolistický hnutí, přičemž se zvláště věnuje jeho vlivu v Americe – Dario totiž usiloval o zavedení tohoto uměleckého stylu na svém kontinentě. Svými reflexemi o různých básníkách a umělcích oslavuje individualitu, kreativitu a hledání krásy v umění a poskytuje tak bohatý kontext literárním trendům své doby. Na začátku souboru autor předkládá prolog, ve kterém reflektuje nad vývojem svých myšlenek během posledních dvanácti let – během nichž se poprvé setkal se symbolismem ve Francii. Uznává vášeň a obdiv, které chová k umělcům jako Edgar Allan Poe nebo Flaubert, zároveň však kritizuje převládající literární trendy, jež podle něj postrádají hloubku. Úvodní část také pojednává o klíčových osobnostech symbolistického hnutí a zdůrazňuje dualitu uměleckého génia na pozadí osobních bojů, čímž vytváří tón, který vybízí čtenáře, aby se hlouběji ponořili do světa literární estetiky a jejích zastánců podle Darióva vyjádření.