„Cesta do Nikaraguy je příběhem mých knih“ od Rubéna Daría je cestopisným vyprávěním i autobiografickým záznamem, pravděpodobně napsaným na konci 19. století. Text odráží Daríovo návrat domů po dlouhé nepřítomnosti a zkoumá témata nostalgie, identity a bohaté kulturní dědictví Nikaraguy. Daríova lyrická próza zachycuje krásu nikaragujské krajiny a živost jejího obyvatelstva a vybízí čtenáře, aby hluboce ocenili svou rodnou zemi. Úvodní část knihy představuje Daríovy emocionální úvahy v okamžiku, kdy se po patnácti letech vydává na cestu zpět do Nikaraguy a vzpomíná na krajiny a vzpomínky, které formovaly jeho mládí. Popisuje svou cestu přes New York a Panamu, čelí výzvám během putování, zatímco ho okouzlují tamní flóra a lidé, s nimiž se setkává. Když se blíží Nikaraguy, vyjadřuje pocit očekávání a náklonnosti vůči zemi, kterou nazývá „rodnou vlastí“, čímž nastavuje pozadí pro příběh plný osobní historie a poetických postřehů. Tato část slouží zároveň jako osobní putování i jako širší zkoumání nikaragujské kultury a identity, čímž kniha získává charakter upřímné ódy vzdávané jeho rodné zemi.